O plemeni Hovawart

Hovawart je poměrně staré, původem německé plemeno. Jeho středověký název "Hofwart" nebo "Hovewart", později "Hovawart" již sám o sobě vypovídá o jeho původu a využití. Jde o německé složené slovo: "Hof" znamená dvůr či statek a "warten" hlídat nebo střežit. Šlo tedy opravdu o hlídače a strážce selských a zemědělských usedlostí.

Dnešní Hovawart se řadí mezi pracovní plemena psů, ale především je také psem rodinným. Vlastní čistokrevný chov začal v roce 1922 a za znovu tvůrce plemene je považován Kurt F. König. Plemenná kniha byla založena v roce 1936 a rok na to, byl Hovawart také oficiálně uznán mezinárodní kynologickou federací FCI. Hovawart není doposud plemeno příliš rozšířené. Nejvíce se vyskytuje v zemi původu, tedy v Německu, odkud se i později dostalo k nám. První vrh v naší republice byl zaregistrován až v roce 1986 v chovatelské stanici "z Páralovy zahrady".

Hovawarti jsou bezesporu krásná, impozantní zvířata s nádhernou a bohatou srstí, která však nevyžaduje žádnou zvláštní údržbu. Stačí občasně pročesat kartáčem. Zvýšenou pozornost je samozřejmě nutné psovi věnovat v době línání, tedy asi 2x do roka. Hovawart se vyskytuje ve třech barevných variantách - černá se znaky, černá a plavá. Původní barva Hovawartů je černá se znaky a je žádoucí, aby byly vždy dvě třetiny populace v této barvě, asi 5-10% černých a zbytek plavých.

Kohoutková výška se u psů pohybuje od 63 do 70 cm, fenky jsou o něco menší, tedy 58 - 65 cm. Tolerovány jsou 3 cm nad horní hranicí, spodní hranice je závazná.

Hovawart má naprosto mimořádnou vazbu na svoji rodinu, kterou i bez jakéhokoliv výcviku hlídá a ochraňuje. Zbytečně neštěká a zasahuje jen v případě nezbytné nutnosti. Je schopen i jakéhosi vyhodnocení situace. Když pes vidí, že návštěva je vítána, tedy že vůdce smečky s tím souhlasí, okamžitě se zklidní a jde se přivítat.

Hovawart je jinak velmi otužilý pes a tudíž vhodný k celoročnímu ustájení venku. Ale pozor! Musí mít trvalý a úzký kontakt se svojí rodinou, aby netrpěla jeho duše. Rozhodně se nedoporučuje takzvaný kotcový chov, kdy nás pak pes vidí jen v době krmení a krátkého vyvenčení. Hovawart se nehodí ani na hlídání různých objektů, autoservisů apod., kdy je vždy večer nakrmen a volně vypuštěn a ráno opět uzavřen bez kontaktu se svým pánem.

Nejenom Hovawart, ale i každý jiný velký pes je přímo nabitý energií a touží také po nějakém zaměstnání, pestrém programu a bude rád plnit různé úkoly. Hovawart je až do vysokého věku neustále velmi hravý. Proto se v podstatě hodí k jakémukoliv druhu výcviku. Je povahově vyrovnaný a poměrně lehce ovladatelný, ale také velmi citlivý na zacházení. Je to pes, který chce prostě být právoplatným členem své rodiny = smečky a bude svého pána ochotně a rád kamkoliv doprovázet.

Hovawarti se v průměru dožívají 10 - 13 let, ale vyjímkou nejsou ani patnáctiletí. Plemeno nebylo nikdy tzv. "módním hitem" a nedošlo tudíž k jeho přešlechtění. Jedná se tedy o psy poměrně zdravé, nezdegenerované. Fenky dobře zabřezávají, mají početné vrhy (průměr je 6-10 zdravých štěňat) a porody většinou probíhají bez komplikací. V současné době je i přísně kontrolován výskyt dysplazie kyčelních kloubů (DKK), který samozřejmě zcela vymýtit nelze, ale postižená zvířata se omezují v chovu nebo zcela vyřazují.